SMUTEČNÍ SÍŇ VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ

Stejně jako řeka Bečva, která protéká Valašským Meziříčím, plyne paralelně i život v tomto městě.

Základní ideou je prolínání vnímání cesty lidského života s dalšími ději. Z těchto myšlenek a pocitů vychází souběžně situovaná přímá cesta do obřadní sině a meandrové koryto kolumbária. Proud řeky a proud života.

Základním podkladem návrhu je dnešní poptávka na pohřby bez obřadu. Podstatou návrhu je identifikace obyvatel Valašského Meziříčí s atmosférou obřadního místa.

Obřad obyvatel Valašského Meziříčí. Obřad, který je důležitou a neoddělitelnou součásti našich životů na místě, které vychází z kořenů města. Meziříčí, život mezi řekami.

Jednotlivé fáze obřadu jsou metaforou rozloučení se s pozůstalým, cesty duše k nebi a uloženi těla do země. Samostatná obřadní síň naplno využívá svoji polohu pod terénem pro specifické atmosféry obřadu v kombinaci s regulací světelného toku. Podzemní síň leží na jedné straně vah, kdy protizávažím je její vyvýšené místo se symbolickým andělem, který vyrovnává změny na vahách.

Kolumbárium, jako místo uloženi ostatků, je přeneseným místem města a ukládá ostatky do stěn koryta řeky Rožnovská Bečva, která se vlévá do Bečvy. Řeka, která je symbolizována tokem vody v kanále kolumbária s kamenivem ze skutečné řeky, dává celému konceptu smysl. Každá schránka s ostatky je tak i posmrtně spjata s místem domova ve Valašském Meziříčí. Jednotlivé městské časti, jsou rozděleny na pravý a levý břeh řeky a mají svoji polohu v kolumbáriu.

Dlouhý svažitý pozemek u hřbitova poskytl zajímavé řešení pro podzemní smuteční síň. Osa podlouhlého pozemku určuje směr obřadu dovnitř kopce, kde probíhá samotný rozlučkový akt. Spojka „Bečva“, po které se smuteční host dostane na tuto cestu, navazuje na současné linie do hřbitova. Kolumbárium kopíruje tvarosloví meandrů řeky Rožnovské Bečvy, která se vlévá do Bečvy. Výškový rozdíl je řešen schodištěm, které vede z kolumbária na hřbitov. Místo pro setkávání je kontrastem k podzemní smuteční síni a vyčnívá na druhém konci osy. Pro vyvážení je na tomto místě navržená dominanta sochy anděla.

Cesta, na jejímž konci je obřadní síň, je lemovaná opěrnými gabionovými zdmi.

Zemina má v průběhu roku konstantní teplotu (pohybuje se okolo 10°C), v zimě není třeba tolik vytápět, v létě je výhodou udržování chladu v celém objektu.  Zároveň mají podzemní stavby mimořádnou odolnost proti požárům a živelným pohromám a nízké náklady na údržbu.

Z cesty je možné projít skrz podzemní dům do kolumbária, které začíná už od „cesty Bečvy“. Ze spojky jsou přístupné toalety pro smuteční hosty a kancelář obřadníka se zázemím. Síň má navržené sezení až pro 56 hostů, dalších 150 na stání. Vstup je prosklený a zadní stěnu tvoří skleněný světlík, který funguje jako místo pro oddělení duše od těla při smutečním obřadu.

Kancelář je propojená se zázemím smuteční síně. Přes ni se dostaneme k prosklené místnosti s možností posledního soukromého rozloučení s oplakávaným. Za síní jsou prostory pro chladící techniku, možnosti uložení pěti těl a místo pro jejich přípravu na obřad. Zdvihací plošina je v prostoru navazujícím na síň a ven na cestu směrem do hřbitova, také tam jsou prostory pro krátkodobé uložení květinových darů před a po obřadu.

Skleněný světlík za obřadním místem poskytuje síni světlo během obřadu, po obřadu se roztáhnou žaluzie ve střešních světlovodech, světlo ukazuje hostům cestu ven.

Z cesty je rovněž přístupná místnost pro obsluhu zvukové techniky a videoprojekce se zajištěním průhledu do obřadní síně.

Cesta, na jejímž konci je obřadní síň, je lemovaná opěrnými gabionovými zdmi. Konstrukční systém síně využívá příčných rámů – lepených dřevěných nosníků, jejich osová vzdálenost je 3 m. Viditelnost rámoví zevnitř vizuálně zpříjemňuje prostor. Světlé rozměry síně jsou 18,2 x 15 m, 273 m². Prosklená stěna vstupu do smuteční síně a světlík je řešen lehkým obvodovým pláštěm. Střešní světlovody mají zastínění, které je zatahovatelné ve směru hlavní cesty.

Návrh materiálově reaguje na okolí a koncept. Sezení v síni je z dřevěného masivu ořechu, obklad stěn s travertinu a šedá omítka spolupracují s prosklenými stěnami propouštějící světlo, zelené střechy navazují na vsypovou louku, gabionové stěny ukazují řez do země,

Kolumbárium má stěny z pohledového betonu, otvory v těchto stěnách (30 x 30 cm pro jednu schránku, 30 x 60 cm pro dvojici schránek) jsou různě rozhozené s možností identifikace s konkrétní městskou částí, popsané v osách. Vodní kanál je vysypaný kamenivem z řeky. Dlažba v kolumbáriu je ze štípané břidlice.

 

Ohřev teplé vody je zajištěn pomocí dvou kotlů – jeden pro nepřetržitý provoz na toaletách a jeden pro síň se zázemím. Čerstvý vzduch ve všech prostorách je zajištěn rekuperační jednotkou. V provozu za obřadní síní je umístěn obslužný nákladní výtah pro přepravu ostatků a květin.

 

Obestavěný prostor

Kolumbárium                       257,85 m3

Síň + zázemí              4539 m3

Cesta                         392,3 m3

Celkem                     5189 m3

Výkopy m3

Kolumbárium                       1144,8 m3

Síň + zázemí              4727,4 m3

Cesta                         729 m3

Celkem                     6601 m3

Návrh postoupil do druhé fáze posuzování.

HODNOCENÍ POROTY:

Originální řešení stavby zapuštěné do terénu. Porotu nepřesvědčil způsob grafického zpracování návrhu. Pohyb rakve po pozemku a její spuštění do interiéru byl znalcem poroty odmítnut.

 

PORTFOLIO